Doporučujeme

Kosmetika SB

sb-banner-160x600px-1437112667.jpg 

Alík a Facebook

Aljašský malamut / Alaskan malamute

Aljašský malamut je jedním z nejstarších severských saňových psů. Je to silný a mohutně stavěný pes s hlubokým hrudníkem a silným dobře osvaleným tělem. Malamut pevně stojí na tlapách a jeho postoj budí dojem velké aktivity, držení těla je hrdé, hlava vztyčená a oči hledí s ostražitým zájmem a zvědavě. Hlava je široká. Uši jsou trojúhelníkové a při vzbuzené pozornosti vzpřímené. Tlama je mohutná, od kořene k čenichu se jen lehce zužuje. Tlama není zvednutá ani dlouhá, ani příliš zkrácená. Srst je hustá s tvrdou krycí srstí dostatečné délky, jež dobře překrývá hustou podsadu. Malamuti jsou různých barev. Znaky na obličejové části hlavy jsou rozlišovacím znakem jedinců. Skládají se z kápě na hlavě, obličejová část hlavy je celá bílá, nebo se znaky s pruhem a nebo maskou. Ocas je dobře osrstěn, nesen nad hřbetem a připomíná chochol. Malamut musí mít silnou kostru s pevnými končetinami, dobrým pohybem, hlubokým hrudníkem a silnými plecemi. Musí mít všechny fyzické vlastnosti nutné pro velký výkon. Pohyb musí být plynulý, vyvážený, neúnavný a naprosto účelný. Není určen jako závodní saňový pes pro soutěže v rychlostních závodech. Malamut je ideálně stavěn k tomu, aby podával silný a vytrvalý výkon a veškeré znaky psů tohoto plemene včetně povahových vlastností musejí odpovídat tomuto účelu. Jakékoliv odchylky odporující uvedenému účelu se považují za vážnou vadu.

Číst dál: Aljašský malamut / Alaskan...

Alpský jezevčíkovitý brakýř / Alpenländische Dachsbracke

Již od pradávna se užívali k lovu psi, kteří svým vzhledem velmi připomínali dnešní alpské brakýře. V roce 1881 a 1885  si princ následník Rudolf Habsburský vyžádal od svých profesionálních myslivců z Mürzstegu a Ischlu na svoje dlouhé lovecké výpravy do Turecka a Egypta tyto alpské brakýře. V roce 1932 byl alpsko-krušnohorský jezevčíkovitý brakýř (v orig.znění „Alpenländische-Erzgebirgler Dachsbracke“) uznán rakouskou horskou kynologickou organizací jako třetí plemeno barváře. V roce 1975 bylo jeho jméno změněno na „alpský jezevčíkovitý brakýř“ a FCI uznala Rakousko za zemi původu tohoto plemene. V roce 1991 FCI zařadila alpského brakýře do skupiny 6 mezi barváře.

Číst dál: Alpský jezevčíkovitý brakýř...

Americká akita / American Akita

Počátky historie americké akity se shodují s vývojem japonské akity. Od roku 1630 byly v oblasti Akita používáni psi Akita Matagis (středně velcí psi původně určení k lovu medvědů) jako bojoví psi. Od roku 1868 docházelo u tohoto plemene ke křížení s plemeny tosa a mastif. Tím sice vzrostla velikost akit, ale ztratily se typické vlastnosti špiců. Třebaže byly psí zápasy v roce 1908 zakázány, plemeno se zachovalo a bylo dále šlechtěno jako velké japonské plemeno. V roce 1931 bylo devět vynikajících jedinců akit prohlášeno národní památkou.
Během druhé světové války (1939 – 1945) se psi běžně používali jako kožešinová zvířata pro ošacení vojenských jednotek. Policie nařídila odchytit a zkonfiskovat všechny psy s výjimkou německých ovčáků používaných pro vojenské účely. Někteří chovatelé se pokoušeli obejít toto nařízení křížením svých psů s německými ovčáky. Po skončení druhé světové války byl počet psů plemene akita drasticky zredukován a toto plemeno se vyskytovalo ve třech samostatných typech: 1) Akity Matagi, 2) bojové akity a 3) ovčácké akity. Následkem toho byla situace v plemeni velmi složitá. Po válce během obnovy čistokrevného chovu dosáhl dočasné ale mimořádně velké popularity pes Kongo-go z linie Dewa. Do Spojených států se dostala spolu se členy vojenských jednotek řada akit linie Dewa, v níž se projevovaly charakteristické znaky vlivu mastifa a německého ovčáka. Akity linie Dewa, velmi inteligentní a schopné přizpůsobit se nejrůznějším podmínkám prostředí, okouzlily chovatele ve Spojených státech, chovu této linie se věnoval stále rostoucí počet chovatelů a popularita těchto psů rychle rostla.
V roce 1956 byl založen Akita Club of America a AKC (American Kennel Club) toto plemeno uznal (zápisy do plemenné knihy a řádné hodnocení na výstavách) v říjnu 1972. Přesto v této době neměly AKC a JKC (Japan Kennel Club) reciproční dohody o vzájemném uznávání průkazů původu, a proto bylo nemožné používat pro plemeno nové krevní linie z Japonska. Následkem toho se akity ve Spojených státech začaly podstatně lišit od akit v Japonsku, v zemi původu plemene. Ve Spojených státech se tak vyvinulo samostatné plemeno, jehož charakteristické vlastnosti a typ zůstávají nezměněny již od roku 1955. To je v ostrém kontrastu s japonským typem akit, do nichž byly za účelem obnovy původního plemene přikříženy akity Matagi.

Číst dál: Americká akita / American...

Atlaský horský pes / Aidi

Atlaský horský pes / Aid žije odnepaměti v horách a na plošinách severní Afriky. V současnosti žije mnoho těchto psů v pohoří Atlas v Maroku, což je země, která je zodpovědná za standard plemene. Atlaský horský pes je úzce spojený s populacemi polonomádských pastevců v hornatých oblastech a má jasný úkol bránit stan a majetek svého pána i chránit jeho stáda před divokými šelmami, které by v nich mohly natropit škodu. V pohoří Atlasu neexistuje žádný ovčácký pes. Marocký pes, který žije v horách, nikdy nehlídal stáda v tom smyslu, jak se tato práce chápe v Evropě, tj. ve smyslu hnaní stád.

Číst dál: Atlaský horský pes / Aidi

Psí čuchometr

Bylinkový e-shop

160x600-001-1435832717.jpg

Pohlednice psů a zvířat z celého světa.